Hamry aneb odkaz s Bašky

Tak tady to bude krátké, je mi to líto, ale opravdu si nezvzpomínám, jenom vím že v jistých stavech dokáže člověk hrát úplně na všechno a nejen na kytaru.

Tak to chodí vždycky Já a nebo Nick plácneme nějakou kravinu, fakt blbost, něco co by člověk za střízliva nikdy neudělal a okamžitě by tuto myšlenku hodil do koše. Jenže, když tuto myšlenku vypustím já nebo Nick, tak se jí ten druhý chytne, pak ji společně začneme dotvářet a vznikne z toho nápad. Nápad takového kalibru, že tohel může pochopit jen někdo kdo je jako my ze stejného těsta. Už v okamžiku kdy mi Nick hodil mokrý hadr na tabuli, do ksichtu jsem věděl, že bez něj by byl můj život velice nudný a on to asi věděl taky :-D

Zkrátka jeli jsme na Nickovu chatu, je na Starých Hamrech a je tam klid, pohoda a člověk se tam vždy rád vrací (možná i zvrací, ale k tomu a to musím zaklepat, ťuk ťuk ťuk, zatím nedošlo). vytáhli jsme věci na verandu, myslím, že i rádio, nějakém to občerstvení, tehdy mi tam chybělo grilované maso, ale to se určitě jednou napraví. Měli jsme na sobě vaťáky, já v rukou kytaru a na stole čirá tekutina od nějakých znamých z Bašky, škoda že ji bylo, tak málo brzy zmizela. Ten večer jsme vypotili, že v létě se jde do Nízkých tater. Kdyby té tekutiny bylo více, tak bychom ze všeho nejdříve nešplhali na tatry, ale zpět na židle a já bych nehrál jen na kytaru, ale určitě bychom s Nickem našli nějaký nový hudební nástroj. No seděli jsme popíjeli a zpívali, byla bžunda, spát se šlo někdy ve 04:30 ráno a to jsme ještě kolem 14:00 jeli do frýdku montovat podsady, abychom pomohli Frýdeckým skautům. Byla prostě zábava a já doufám, že si ji zase ve velkým stylu zopakujeme.