Jak jsme (se) poprvé sjeli Moravici

No na datum si přesně nevzpomenu, ale myslím, že někde o tom bude zmíňka. Ještě upozorňuju, že tu bude hafo pravopisných chyb, ale s Nickem jsme si řekli, že tak alespoň poznáte, že jsme jenom lidi a nějací spisovatelé profesionálové.

Už ani nevím jak se to stalo, asi jsem to zavinil já, ale jednoho dne ráno, a že to ráno nebylo ani nejteplejší a ani zrovna nejsuší ráno, jsme se ocitli u Kružberku. Byla kosa, sakra kosa a taky blátíčko. Na místě už byli naši kamarádi z Eskadry, pozdravili jsme je, ale spíše jsme se rozhodli postupovat jako samostatná jednotka. No zkrátka převlékli jsme se a ulovili si nějakou loď tuším že to byl banán, když nám nějací vodáci pomohli šoupnout tu krásku na řeku, pozoroval jsem že se celá loď třese. Nick jakožto háček se třásl zimou a já strachem. Je to v celku pochopitelné jsme sice sehraná dvojka, ale až do té doby jsme nebyli sehraní na vodě, takže tam jistý kousek strachu a obv byl. Ale mé obyvy se ukázaly zcela zbytečné Nick se ukázal jako skvělý vlnobijce, Díky němu jsme do lodi ani moc nenabrali a já se těšil ze sucha a tepla, škoda že totéž nemohl říct Nick.

Njedéle jsme se zdrželi u prvního jezu, ale pak jsme vždy další jezy přenesli. Možná se divíte, ale naše výbava vážne nebyla takového rozměru, abychom si mohli dovolit sjet jez s rozjezdem, udělat salto, okořenit to nějakým tím eskymákem, eskymačkou, pro srandu si ten jezýk vyjet nahoru a sjet ještě jednou dolů. Tak jsme fikaně přenášeli. Velkým adrenalinem se staly skruže, ale kam se na nás hrabali. A Hradecké stupně? Tam jsme si ověřili, že jazyk nemusí být všude, ale v konečném důsledku je to bez jazyka větší sranda, tedy na řece jistě. K večeru a pěkně zmrzlý a unavení jsme dorazili do Opavy, tam jsme chvíli uvažovali, že bychom místo ve stanu spali v hotelu, ale myšlenky na tento zpohodlnělý čin jsme vypudili z hlavy, tedy do dalšího sjezdu Moravice určitě. Večer jsme zabékali večerku, stáhli jsme vlajku, upekli si něco na vařiči, opravdu si nevzpomínám co, ale vím, že se to moc dlouho nebránilo a zalezli jsme do stanu.

Ráno....ráno bylo chladné, nic se nám nechtělo ani vstávat ani nic, nakonec jsme se překonali, vypluli jsme s úsměvem na rtech, první vzrůšo tohoto dne nám byla Jilešovická šlajsna, bylo to jako vjet do vířivky ala Křižíkova fontána...v doslovném překladu to vypadalo asi takhle: Jedeme takhle po Opavě a najednou šlajsna, ale to nic my jsme do té šlajsny vjeli( samozřejmě že jsme si ji před tím prohlédli), sjeli jsme malý stupínek do něčeho jsem narazili a šup první vlna byla doma, cca 10 l vody. pak druhý ťuk další vlna zase několk litříků a pak jsme najeli na ten vývar a šlo to samo, to už jsme měli v lodi celou Opavu. Byl to náš první cvak!!!! Děhylovická šlajsna to byla pohodička, na loděnici jsme potkali Chrousta a ten nás hodil na tramvaj na vozíku, to byla jízda!!!!!!